Vilík

 

 

Ahoj všichni, kdo máte rádi klabonosé rypáčky! Přicházím s příběhem výjimečného bulteriera, který bohužel doplatil na poměrně nevýjimečné onemocnění srdce, často se vyskytující u této rasy.

Štěně oficiálně pojmenované Quincianus Hamentashen jsme přejmenovali na Vilíka podle známého seriálu o včelce Máje. Jako každé správné štěně bulíka zlobil co to šlo a neustále vymýšlel nové a nové lumpárny. Nicméně s postupující pubertou jsme zjišťovali, že nám doma vyrůstá opravdu neobvyklý pejsek. Vilík byl totiž mimořádně tolerantní a neagresivní zvíře. Všechny lidi i tvory okolo sebe miloval. Nechal se dobrovolně okusovat od štěňat, tahat za ocas od dětí, nehonil kočky ani jiná zvířata a za bezmála šest let života se nikdy nedostal do křížku s jiným psem. I jako dospělý se velmi rád mazlil a nikdy nebylo potřeba pádné ruky při jeho výchově. Prostě pes, ve kterého je možné mít stoprocentní důvěru za všech okolností. Jeho povahu nám záviděli majitelé nejen bulteriérů a my jsme na něho byli velice pyšní.

Jako studená sprcha na nás tedy zapůsobila zpráva veterináře, který poslechem zjistil, že má pejsek vážnou srdeční vadu. Vilíkovi byly 3 roky, byl podzim 2008 a nám právě začal veterinární maraton se smutným koncem. Na základě echokardiografického vyšetření (ECHO, doppler) byla diagnostikována „vrozená dysplazie MV kombinovaná s obstrukcí výtokového traktu levé komory zasahující až do oblasti aortálního anulu“. Jinak řečeno se jedná chronické srdeční selhání. Prognoza : postupné zhoršování situace vedoucí k selhání srdce s výhledem na cca 2 roky života. Pejsek dostal léky a první rok jsme žádné viditelné problémy nezaznamenali.

První nesnáze začínají v létě 2009. Pejsek se snadněji unavoval a v noci obtížněji dýchal. Při kontrolním ECHO vyšetření vyšlo najevo zhoršení. Museli jsme jej začít šetřit a nevystavovat zvýšené zátěži. I přes tento hendikep dosáhl Vilík na celkové 3. místo v rámci disciplín na letním bulterieřím táboře (o rok později byl pátý). Vilík i nadále postupně ubíral na aktivitě, hodně spal, reagoval na změny tlaku a počasí. Snadno se zadýchával. Byla upravena skladba léků a museli jsme pravidelně měřit srdeční rytmus. K tomu se nejlépe osvědčil stetoskop. Ze začátku jednou týdně, později každý den a při problémech i několikrát denně.

V létě 2010 provedeno další echokardiografické vyšetření – opět zhoršení a progrese v očekávaném směru vývoje nemoci. Z léků postupně podávány betalokátory (Egiloc nebo Betaloc, později Atram), Ramipril na snížení krevního tlaku, Furon na odvodnění, časem přibyl Verospiron, Vetmedin, krátkodobě Digoxin, v závěru Sedacoron, dále antibiotika, minerály (draslík) a různé podpůrné a výživové preparáty. V listopadu 2010 zjištěno první vážnější zrychlení a nepravidelnost srdečního rytmu, nasazen Digoxin, po kterém ovšem začal pejsek omdlévat. Začíná také kašlat. Následuje vyšetření pomocí EKG Holteru, sonografie, další varianty biochemie, zvyšují se dávky léků. Situace se na nějaký čas stabilizovala.

V polovině března 2011 stetoskopem opět zjištěna srdeční arytmie a nebezpečně vysoký srdeční rytmus. Po vyšetření EKG nasazen Sedacoron. Dochází ke zhoršení klinického stavu, pejska je nutné nosit na záchod. Přibývají problémy s tlakem při ranním vstávání. Další testy a rychlá příprava na implantaci kardiostimulátoru, která proběhla 23. března. Přidána antibiotika, pejsek málo jí a začíná hubnout, dochází k postupnému naplňování břišní dutiny tekutinou. Díky Sedacoronu se daří snížit puls a po několika dnech od operace se automaticky spíná kardiostimulator.

Jak vlastně funguje takový kardiostimulátor (KS)? Nemocné srdce má tendenci nebezpečně zrychlovat svůj rytmus, což ovšem vede k jeho vyčerpání a selhání. Pomocí léků se tedy srdce zpomalí a KS, který vysílá do srdce elektrické impulsy, řídí automaticky frekvenci stahů na nižší potřebné úrovni. V praxi je to malý placatý počítač o průměru asi 4 cm, který se voperuje pod kůži poblíž klíční kosti a od něhož vede drátek k srdci. Pro veterinární potřeby se používají repasované přístroje z humánní medicíny. Dne 5.4. zjištěno, že se vytrhla elektroda kardiostimulátoru a následuje nová operace. S kardiostimulátorem se situace asi na měsíc stabilizovala. Pejsek se začíná pohybovat okolo domu, ochotněji jí, zajímá se o svět a zvládá pomalé procházky do jednoho kilometru.

Na konci dubna se situace střídavě zhoršuje a zlepšuje. Nové kombinace léků, pes málo žere, hubne a přibývá i vody v těle. Další a další testy krve, EKG a vypouštění břišní dutiny. Zvyšování dávek Furonu a draslíku. Přibývá tlaku tekutiny na žaludek, pejsek zvrací, podáváme proteinové pasty. Objevuje se močovina v krvi a klesá funkce ledvin. Začátkem června Vilík prochází CT kontrolou celého těla (počítačová tomografie) zjištěna voda v plicích a je mu odsáta tekutina z břišní dutiny. Po odsátí tekutiny se pejskovi velmi ulevilo, chová se téměř jako zdravý pes, nicméně druhý den ráno selhávají ledviny. Následují výplachy břišní dutiny a infuze. Bohužel funkce ledvin se nedaří obnovit a dne 11.6.2011 je provedena euthanasie.

Od začátku jsme věděli, že diagnóza srdeční vady vede k předčasné smrti zvířete. Otázka tedy nebyla zda, ale kdy. Vilík bojoval velmi statečně a jako správný bulterier trpělivě snášel všechna vyšetření i zákroky. Období problémů se střídala s obdobími relativně bezproblémovými. Vhodnou léčbou a péčí je tedy možné nemocnému pejskovi prodloužit a usnadnit život. V našem případě to bylo o rok proti původnímu předpokladu a díky použití kardiostimulátoru o zhruba 3 měsíce. Léčba je však poměrně finančně i časově náročná. Rovněž v otázce použití KS hraje roli několik faktorů. Za prvé zkušený doktor a dostupnost velmi drahého přístroje, dále načasování správného okamžiku jeho implantace (na základě testů, denního měření pulsu a dalších vyšetření) a závěrem také na predispozici pacienta a troše štěstí, zda se nepřidají další komplikace. Jsme vděční, že Vilík dostal tuto šanci.

Z dnešního pohledu to vypadá neúspěšně, nicméně každá podobná zkušenost posunuje možnosti veterinární medicíny o kousek dopředu a v budoucnu pomůže dalším pacientům. Někde jsem četl, že vývoj kardiostimulátorů, se kterými dnes lidé žijí bez problémů i desítky let, se v minulosti testoval právě na psech. Je spravedlivé, že tyto výsledky dnes pomáhají nejenom lidem. Chtěli bychom touto cestou velmi poděkovat panu MVDr. Petru Scheerovi Ph.D. z Malešovic, který nám po celé ty roky nezištně radil, vedl léčbu i operace, a bez kterého bychom o Vilíka přišli mnohem dříve.

Jak se vyhnout podobným problémům? Stoprocentní záruka neexistuje. Typů vad srdce je celá řada a nejčastěji jsou dědičného charakteru. Bohužel jsou chovatelé, kteří genetické vady neřeší (někteří dokonce zatajují) a nebo příliš nedbají o tuto problematiku. Nepřejeme nikomu podobné nesnáze a tak doporučujeme nekupovat štěňata bez průkazu původu, vybírat ideálně potomky testovaných rodičů a při nákupu nového pejska cestou od chovatele rovnou navštívit veterináře. Alespoň pro vyšetření srdce poslechem. Budete mít takto větší šanci, že získáte zdravé zvíře a že si ušetříte mnoho nepříjemných starostí a předčasné loučení s psím kamarádem.

PS: Vzpomínáme na Vilíka a po zahradě nám už zase běhá malý rošťák s klabonosem

                                                                                                                            Jiří Kočí (jiri.koci@quick.cz)