Cardoušek

Rodokmen

Měli jsme 9 let fenku bulteriera, nikdy nebyla nemocná, pak náhle zemřela /během 14-ti dnů/ na rakovinu, takže jsem o nemocech bulíků nic nevěděla. Do týdne jsme si pořídili nového pejska Belmonda Bitevního psa. Vzali jsme si ho s tím, že nebude chovný, protože neměl sestouplá varlata, měl krátkou spodní čelist a křivé zuby, ale nevadilo mi to, protože jsme si prohlídli hodně štěňat, žádné mi nepadlo do oka, ale jak jsem ho viděla sedět opuštěného ve studeném kotci a vyhlížet, kdo přijde, hned jsem věděla, že je ten pravý. Byl hrozně milý, s každým kamarád, chytrý, všechno se rychle naučil, hned všemu rozuměl. Měl hroznou radost ze života, všechno ho zajímalo a bavilo. Když mu byly 2 roky, poprvé padl na zem, chvilku se nemohl zvednout, ale paky vyskočil, oklepal se a byl zase jako předtím. Bylo to v zimě na zmrzlém sněhu, honil se s fenkou, tak jsem myslela, že uklouzl nebo má nějakou křeč. Asi po roce se to několikrát opakovalo, vždycky když si hrál s fenkou. Bohužel veterinář nám řekl, že je to epilepsie, dal mu na to léky, jenže se to nelepšilo, spíš horšilo, začal mít problémy s dýcháním, tak jsme našli jiného veterináře a ten hned zjistil, že má zvětšené srdce, což se nedá léčit, jen udržovat. Napřed mu dávali naději několik měsíců, ale léky mu hned zabraly a žil ještě 2 roky. Ale během těch 2 let jsme se každý den báli, že zemře, někdy měl dobré dny, někdy horší, ale pořád na tom byl relativně dobře, jen se mu dělala voda v bříšku, takže mu každých 14 dní vypouštěli 3 litry.

Ke konci už léky přestávaly účinkovat, měl zvětšené vnitřnosti, pak ho to už tlačilo tak, že mu dělalo problémy ležet, tak jsme ho na radu veterináře nechali uspat. Bylo to 14. 12. 2006 a bylo mu 5 a půl roku.

Jana Schuhová, Most.