VYUŽITÍ BULTERIÉRA

Tímto článkem bych chtěla na straně jedné inspirovat a na straně druhé vyvrátit některé předsudky a mylné představy.

Na světě máme spoustu psích plemen, z nichž je mnoho, předurčeno k určité práci či aktivitě. Saňové psy vídáme tahat saně, služební plemena skládají spousty zkoušek, slouží policii a armádě, lovečtí psi pomáhají v lese a mnoho pejsků společenských plemen se věnuje např. agility, tanci se psem, zkouškám z poslušnosti atd. Možností, čemu se se svým psem věnovat, je v dnešní době hodně.

I s bulteriérem máme na výběr. Někteří toto plemeno řadí do psů společenských, pro další je stále psem loveckým. Pro mne je především teriér - a to mluví za všechno. Ať je to jak chce, bulík opravdu nejlépe vynikne na zkouškách loveckých, nebo při práci v lese. Samozřejmě, že s ním můžete dělat cokoliv (i zk. záchranářské), ale bude vás to stát hodně úsilí a práce, což však prospěje vám i psovi. Zkuste si i Vy dokázat, že se Váš pes neumí jen válet na gauči, či na zahradě hrabat díry, olizovat vás do úmoru, nebo se prohánět po parku. Vždyť i u lidí funguje nejlépe mozek trénovaný.

Většina klubů loveckých plemen pořádá pro své plemeno tzv.klubové zkoušky. Zde lze získat titul CACT a pokud pes nasbírá tři takovéto tituly, stává se šampionem práce. A pokud by byl i šampionem krásy.... No řekněte, kdyby jste chtěli provdat dceru, nelíbil by se vám ženich krásný, ale dokonce i chytrý? Pokud chcete se svým psem něco dělat, ráda Vám poradím a ukáži co dokáže bulík.

LOVECKÉ ZK.- NAPŘ.BZ, BZH, LZ, ZV, PZ...

Právě zde, bych chtěla vyvrátit některým jejich zkreslené představy o tzv. lovecky vedených psech. Mohu vás ujistit, že mnoho bulteriérů, kteří u nás mají složené lovecké zkoušky, v podstatě nikdy nepřišlo do kontaktu s divokým zvířetem. Vysvětlím - tyto zk. se skládají asi z těchto disciplín - barva (tedy stopa) + poslušnost. Takže např. BZ (barvářské zk.) probíhají takto - pes musí vypracovat stopu přibližně 650 kroků dlouhou, nejméně 12 hod. starou. Na stopu se používá převážně hovězí krev. Na konci pak pes najde střelené divoké prase nebo srnčí. Cviky poslušnosti jsou: vodění na řemeni (pomalá chůze u nohy), odložení (pes může být i přivázán, trvá 5 min. a pán se vzdálí z dohledu psa), následování (což je zase chůze u nohy, kdy si při zastavení pes musí sám sednout nebo lehnout a na konci cviku se vystřelí z pušky, pes musí zůstat v klidu). Toť vše. Pokud tedy nemáte vůbec nic společného s myslivci, můžete tyto zk. bez problémů nacvičit a udělat. Na stopy si pořiďte láhev hovězí krve a na konec můžete dát cokoliv co má váš pes rád (aport, nožku od prasete, krmení, láhev s krví). Pak nacvičíte poslušnost a můžete vyrazit. Není zde nic, čím by jste svého drahouška mohli nějak zkazit. Naopak "pouze" se konečně dostane do lesa, naučí se používat svůj mozek a nos, naučí se poslouchat a respektovat svého pána. A páneček se alespoň vyvětrá.

Pokud jde o psy opravdu lovecky používané, s tím já nemám velké zkušenosti, protože nejsem myslivec (proto se i omlouvám, že má terminologie někdy neodpovídá té myslivecké). Co ale vím, že tito psi v žádném případě nemohou být agresivní vůči člověku - vždyť s ním pracují, vůči psům také ne, protože např. na společných honech spolupracuje několik psů najednou. Dále tito psi doprovázejí své pány myslivce do lesa a pomáhají dohledat střelenou zvěř (např. div. prase), nebo zvěř přímo donášejí (zajíc,bažant..). Jen velice výjimečně se opravdu střetnou s ještě živou postřelenou zvěří. Takže jak vidíte, tito pomocníci nejsou nijak závadní, naopak při jejich namáhavé práci, musí být zdraví a chytří. A jak chcete např. u takového kotcového psa, který se nijak fyzicky ani psychicky nenamáhá, poznat jeho vlastnosti - leda exteriérové. Ovšem nač je nám krásný nemocný hlupák?

ZK. POSLUŠNOSTI - NAPŘ. ZOP, DALŠÍ STUPNĚ OBTÍŽNOSTI ZPUI, ZPU2 "NĚMECKÉ" ZK.BH

Tyto zkoušky po nás chtějí v podstatě to, co by měl každý pes umět. Ale ruku na srdce. Každý to neumí. Co tyto zkoušky obnáší - chůzi u nohy s vodítkem i bez, sedni, lehni, vstaň, odložení, kontrolu povahy atd. Opravdu věci, o kterých mi řeknete, to umí každý bl.... Ale běžte a udělejte ty zkoušky! Věřte mi, že každý blbec je neudělá. Váš pes bude muset cvičit v cizím prostředí, mezi cizími lidmi a psy, vy budete nervózní a tím i váš pes. A to je ten test - projdete i za těchto podmínek? Možná nás čeká doba, kdy tyto zk. bude muset mít každý pes!! Tak se tužte.

SLUŽEBNÍ ZK. - NAPŘ. ZM, DALŠÍ ST. OBTÍŽNOSTI ZVV1-3, SPECIÁLNÍ ZPS, ZPO "MEZ.ZK IPO" NĚM.ZK. SCHH

I zde panují nesmyslné předsudky. Mnohokrát, když jsem chtěla o těchto zk. mluvit mě přerušili : "to raději ani ne, teď v této době". Měli na mysli asi toto - u služ. zk. se cvičí obrana a to je přece v dnešní době, plné ostud s napadením člověka psem, absolutně nepřípustné. Pokud o tom ale nebudeme mluvit, tento problém stejně existuje a sám od sebe nezmizí. Právě proto o něm chci mluvit. Některé cenné rady můžeme např. najít ve článcích pana Ivo Eichlera zveřejněných v časopise Pes přítel člověka. Pan Eichler neustále opakuje, že výcvikem obrany se pes seznamuje s určitými situacemi a vyrovnává se s nimi, tím pádem se z něho stává pes sebejistý, vyrovnaný a bezpečný. Pak uvádí dva způsoby výcviku obrany:

1. rozvinutí zloby a agresivity psa

2. výcvik pomocí kořistnického pudu

Způsob číslo 1 se pro bulteriéra opravdu velmi nehodí. Je pro ty, co chtějí mít psa upotřebitelného v praxi. A nám přece v praxi stačí už jen zjev bulíka. My se musíme držet bodu č.2, který je určen pro tzv.sportovní kynologii, která nás zajímá. Chceme se psem přece skládat zkoušky, ne chytat zločince. Tak tedy při už zmíněné sport. kynol. se figurant po výcviku obrany se psy přijde pomazlit. Psi jsou cvičeni pouze na rukáv - nic jiného je nezajímá. Pokud figurant rukáv sundá, přestává být zajímavý. Proto má i tento výcvik své odpůrce, kteří tvrdí, že takový pes je k ničemu (je tzv.rukávník) a v praxi nepoužitelný. My ale naopak budeme rádi, že máme psa rukávníka.

Existuje bohužel spousta lidí, kteří právě nevědomostí, mohou špatným cvičení obrany dosáhnout nebezpečného psa. Proto aspoň krátce něco o výcviku. Je třeba cvičit štěňátko už od malička - hrajeme si s ním s hadrem či peškem. Pozor nenecháme pejska vždy vyhrát! Už od malička u bulíka cvičíme povel pusť, takže pokud řeknete pusť, musíte trvat na tom, aby štěně opravdu ustoupilo a pustilo. Pak cvičíme na cvičišti se štěněti známým figurantem, který vždy po kousání za pejskem přijde a pomazlí se s ním. Takto docílíte toho, že pokud váš bulík uvidí figuranta bez rukávu, bude ho brát jako známého či kamaráda, pokud ho uvidí s rukávem, nadšením se roztřese, začne vrtět ocáskem, štěkat a těšit se, jak si zase užije.

Později samozřejmě váš pes může kousat na kohokoliv cizího, aniž by si s ním posléze šel vyřídit účty. Právě zde, lidé kteří nevědí jak na to, dělají chyby. Přijdou např. na cizí cvičiště s již dospělým necvičeným psem, nastoupí do tzv. kruhu, kde naprosto cizí figurant dráždí psy. Co si jejich pes asi pomyslí? "Co si to tady ten divný a drzý člověk dovoluje, toho a jemu podobné si dobře zapamatuji a ještě jim ukážu!" Takovýto pes si to s figurantem, nebo i bohužel s někým podezřelým, klidně vyřídí kdekoliv. Prosím vás mějte rozum a cvičte obranu jen pro radost vaši a vašeho psa. Vím totiž také o lidech, kteří právě na svém psovi chtějí, aby byl schopen je ubránit, aby byl zlý! Ale to je opravdu hodně nebezpečné - bulteriér JE gladiátor!

Věřte, že pokud by opravdu šlo do tuhého, jakýkoliv pes to pozná a bude se chovat mimořádně podle okolností. Takže výcvik obrany musí být pro našeho bulíka jen hra - nic víc. Pokud tomu tak není, je chyba ve vás a okamžitě všeho nechte a poraďte se se zkušeným cvičitelem. Má zkušenost ale je, že bulíci, při správném vedení, přímo milují tuhle hru s rukávem a jsou v ní velmi dobří. A hlavně se konečně trochu utahají.

P.S k obraně: Můj pes Brunclík (Black Babyka) nenosí košík proto, že cvičí obranu a mohl by být nebezpečný. Je to hodný a milý pes, lidem neublíží naopak je miluje. Nosí ho kvůli druhým psům, je velice dominantní a nesnese vedle sebe druhého psa - samce. Protože chci předejít problémům raději nosí koš. Tímto nešvarem trpí i více bulíků, ale košík nenosí. To je věc každého z nás, ale pokud se něco přihodí, padá vina na bulteriéry všeobecně.

Služební zkoušky dále obsahují poslušnost, kde je podle stupně obtížnosti, zařazeno více a více cviků. Jsou zde i překážky - kámen úrazu některých těžkopádných bulíků. Zde musím upozornit, že nejde jen tak o ledajakou poslušnost. Např. sedni není jen sedni. Pes má přesně vymezeno v jaké poloze, jak daleko od nohy psovoda má sedět. Záleží i na tom za jakou dobu po povelu si sedne, jak ochotně, v které ruce a jak držíte vodítko, jak stojíte, jaký přesně dáváte povel atd. atd. Na jedno sedni až moc, že? A tak je to u těchto zk. se vším, takže žádná sranda. Zvlášť ne pro bulíka, který se v rychlosti a přesnosti nemůže vyrovnat např. něm. ovčáku. Někteří rozhodčí pro nás nemají pochopení a bijí se do čela, ale myslím, že každý rozumný člověk musí vědět, že když dva dělají totéž, není to totéž. Proto je příprava bulteriéra na tyto zk. obtížnější. Zato vy můžete mít dobrý pocit zadostiučinění.

Poslední část jsou stopy. Jde tu o stopu vlastní u nižších zk. a u vyšších a spec. o stopu cizí různého stáří. Pes musí stopu vypracovat přesně a rychle. Zde je velký rozdíl mezi zk. loveckými a služebními. U loveckých zkoušek má pes na stopu až 1 hod. a může 3x sejít se stopy. U služ. máte na stopu třeba jen několik minut, ztráta stopy znamená konec zkoušek. Vypracování musí být naprosto přesné tj.nosem přímo na stopě. Toto je opět těžší věc pro bulíka, který tak rád na stopě skoro revíruje (tj.pobíhá zprava do leva s vysokým nosem).

Takže závěrem k těmto zk. - pes který je složí, je pro mne mistr, o psovodovi nemluvě. Pokud má i těžší stupně obtížnosti či zk. spec. nebo např. záchranářské je u mne velmistr. Nedovedete si představit kolik se za těmito písmenky (BH, ZOP, ZM) skrývá práce a dřiny. A pokud znáte takového psa, važte si ho, je to docent mezi bulíky, je chytrý, zdravý, poslušný a věrný svému pánovi. Važte si i jeho pána, protože jeho pes se doma nenudí.

Tímto chci i poděkovat všem, kteří se svým psem něco dělají, dají mu práci a pocit, že pro svého pána může něco udělat. Věřte,že naši psi to opravdu moc a moc potřebují. Mají plno energie a síly, tak proč ji plýtvat na trhání papučí. Pokud máte připomínky, dotazy, zkušenosti nebo cokoliv ohledně výcviku a zkoušek, ozvěte se.

Samlíková Regina (ch.s.REGINA CANINA)