Anglický Bull Terrier

                                      

 Historie plemene

         Bulteriér byl původně vyšlechtěn k jedinému účelu a to na psí zápasy, které se odehrávaly v tzv. ,,jámě“ (pit). Buldok byl původně určen k boji proti býku, ale na boj psa proti psu se díky své stavbě těla příliš nehodil. Byl silný ale pomalý. Proto buldoka zkřížili s anglickým bílým teriérem, který byl hbitý a vášnivý lovec. Tak vznikl bulteriér  – psí gladiátor. Dokázal porazit i dvojnásobně těžkého nepřítele. Také se vyznamenal v dalším krvavém sportu – v zabíjení krys. Bulteriéři drželi rekordy v největším počtu zabitých krys za různé časové intervaly. Za otce bulteriéra se považuje chovatel James Hinks. Ten měl se svými psy úspěchy nejen v zápasnických arénách, ale i na výstavách. Zde bulterier získal velkou oblibu i u vyšší společnosti a z gladiátora se stal bílý kavalír. Takový, jakého známe i dnes, přátelský a milý společník. Rozšířil se do celého světa. Stal se z něj pes společenský, velice módní a oblíbený.

 

 Život s bulíkem

 

      Život s bulíkem tedy rozhodně není žádná nuda. Je to velice zvláštní pes a nezapadá do žádných tabulek. Vždy vás dokáže překvapit. Bulík není klasický pes jednoho pána. Je plný lásky a tu dokáže rozdávat všem a vždy. A pokud  mu vyjdete vstříc, jste jeho oblíbenec, ať jste soused, opravář, pošťák, náhodný kolemjdoucí, prostě kdokoliv. Málokdo uvěří tomu, že bulík se nechá ukrást i s celým domem. Lidé kteří mu na první pohled nevěří, nebo se jim i zjev bulíka nelíbí, později až ho poznají, jsou hodně překvapeni a zamilují se do něj.

     To, co bulíka baví, to dělá na 110%. Co ho nebaví, tomu se snaží za každou cenu vyhnout. Rozhodně nic nebude dělat pro vaše krásné oči, jako některá jiná plemena. Tak např. pokud honí kočičku, ( a to je velká zábava  ) vydá ze sebe naprosto všechno, vy jen zíráte, jak váš pes dokáže najednou rychle běhat. Nezastaví ho nic, snad jen zavřená brána, pod kterou se kočka protáhla. Do té narazí náš milý bulík v plné rychlosti svoji tvrdou hlavou. To ho ovšem nijak nerozhodí, kam se hrabe brána na bulíka. Naopak pokud venku prší a vy bláhoví, jste se rozhodli jít na procházku, váš bulda poté, co zjistí, že prší, se zapře mezi dveřmi a zatváří se naprosto znechuceně. No to jsou nápady, chodit ven v dešti! Také kopřivy a maliní nemají příliš v lásce. Tam se přece nechodí. Nemá rád když je mu zima. Rozhodně nepatří do kotce, kde není pohodlí a milovaní lidé.

Na druhé straně miluje válení na sedačce či v posteli, nejlépe s páníčkem, vyhřívání na sluníčku nebo u krbu, jídlo v jakékoliv podobě, mazlení, hlazení a pak nějakou tu prima zábavu.

     Bulík je tak nějak odolnější, co se bolesti týče. Proto pozor na některé úrazy, protože bulda zbytečně nefňuká. Jednou jsem čistě náhodou našla u svého psa zaražený připínáček napevno v horním patře v tlamě. Jak dlouho ho tam měl, netuším. Musela jsem si na vyprošťování vzít šroubovák a můj milý ani necekl.

    Co bulík a děti? Je velice trpělivý a doslova si na sobě nechá dříví štípat. Dítě mu může třeba i sedět na hlavě a klidně spící bulda ani nemrkne. Samozřejmě tak jako u každého psa platí určitá pravidla a to nenechávat dítě a psa o samotě, nenechat dítě, aby psa trápilo atd.

      Slabší stránkou bulíka je snášenlivost s ostatními psy.  Existuje víc a víc jedinců, kteří jsou hodní a bezproblémoví, ale stále můžeme narazit na dominantní zvíře, které se rádo popere. Problém je většinou se psy samci. Bývají velice hodní ke štěňatům, dvorní k fenám, ale běda jakmile na ně udělá ramena jiný pes. Feny, pokud si nepadnou do oka, se dokážou taky slušně poškorpit. To je třeba mít neustále na paměti a dbát na prevenci těchto konfliktů.

     Bulík je velice dobrosrdečný a milující tvor, je odvážný a neohrožený, tvrdohlavý a neústupný, některé věci na vás bude zkoušet celý život ( prostě mu to stojí za to,co kdyby to náhodou po 120té vyšlo!! ). Pokud má to správné vybití, je doma hodný a umazlený, až otravný. Venku pak čeká nějakou zábavu, do které je schopen dát vše. Pozor někdy je i urážlivý a někdy se tváří, že neumí do pěti napočítat a pak vám ukradne vánočku zabalenou v celofánu přímo z kuchyňské linky.

Má dvě tváře. Na jedné straně je neohrožený, pokud se k něčemu rozhodne,nic ho neodradí. Pokud se rozhodne, že projde deseticentimetrovou mezerou mezi nábytkem, tak si buďte jisti, že projde. Na druhé straně je velice citlivý. Má rád pohodlí, v zimě bez pohybu, vypadá že brzo umrzne a do mokra by si dobrovolně nikdy nelehnul.

Na obraně či při coursingu je z něj neřízená střela, ale až přijde na to vyskočit do kufru auta…vydrápe se předníma nohama a zadek jaksi nechce nahoru. Čeká s umučeným výrazem na to, až mu tu prdelku naložíte vy.

 

 

 

Problémy v chovu

 

     Chov bulíka není snadná záležitost. Tohle plemeno má velké problémy se zuby. A to se správným postavením špičáků. Stává se, že špičáky  píchají do dásně a neuzavírají ten správný zámek. Pak je častý i předkus a může se objevit podkus. V zahraničí na zuby bulteriéra nemají tak přísná kritéria, o to je pak těžší udržet správný skus u nás. Není neobvyklé, pokud má v mládí  pes skus nůžkový a postupně se mu posunují na kleště a ke stáří může mít i předkus. Pro uchovnění je třeba absolvovat výstavu a zúčastnit se chovného svodu.  Krytí většinou neprobíhá jen tak. Nejlépe pokud asistují tři až pět lidí. Jeden drží fenu u hlavy, druhý pomáhá psovi s ,,navedením“ a třetí pomáhá kde je třeba. Porod pak je také nejlépe asistovaný. Bulinky nejsou úplně vzorné matky. Jsou dost neohrabané a necitlivé. To se odrazí nejen u porodu, ale i při starání se o miminka. Feny jsou schopné štěně zalehnout a kvílejícího mimina si ani nevšimnout. To mnoho chovatelů řeší dosti nešťastně tím, že fenu hned po porodu zavírají mimo svá štěňata. Pak se můžeme divit, že dcery takových matek jsou ještě horší matky. Nehledě na to, že je to tak nějak proti přírodě.

   

      Chov bulteriéra zastřešuje Klub Anglického Bull terriera -  http://www.bulterier.com/

 Určuje podmínky chovnosti, pořádá klubová setkání, klubové a speciální výstavy a vydává klubový zpravodaj. Dále podporuje výcvik a sport s bulteriérem. Pořádá lovecké klubové zkoušky, závody v ZOP a podporuje Letní výcvikový tábor pro bulíky, kde se už třetím rokem věnujeme všem dostupným aktivitám. Přes poslušnost, lov. výcvik, coursing, agility, obranu až po psí karneval.

 Na začátku roku 2008 vznikla i genealogie, která je databází  bulteriérů s PP, zde možné najít předky vašeho psa  a zároveň vložit informace o vašem psovi, jako je foto, složené zkoušky, výstavní úspěchy, ale i informace o zdraví. Genealogie je na stránkách KABT a slouží k orientaci v rodokmenech.

 

 

 Malý bulík

 

     Štěně bulteriéra  by mělo být stejně neohrožené jako dospělý a dokonce se tak i chová. Už od 5 týdnů jsou štěňata schopna se mezi sebou řádně servat. Proto není žádný div, že na vás to zkusí, hned jak si ho donesete domů. Pak je na místě jeho vztekání okamžitě řešit a ne se rozplývat nad  tím ,,jé takový prcek a tak pěkně vrčí“. Bulík musí hned od začátku vědět, kde je jeho místo. Buďte dvojnásob důslední a vytrvejte. Malý bulíček by měl být takový malý pevný váleček, který se ničeho a nikoho nebojí. Venku na vodítku, budete tahat vy bulíka za sebou a ne on vás, jak tomu bývá u jiných plemen. Chce to jen trpělivost a vydržet, nakonec chůzi na vodítku pochopí. Pochopí i spoustu dalších věcí, není to žádný hlupák. Jen je trochu tvrdohlavý a neohrabaný.

 

 

  Sportovní kynologie

 

     Jak už jsem psala, bulík se dokáže naučit dost věcí, samozřejmě až na některé vyjímky, je inteligentní, jen je potřeba obrnit se trpělivostí. Myslím, že bulík sám o sobě je taková škola života. Připravte si nervy, protože vás čeká neočekávané. Některé cviky se naučí docela rychle, některé jsou pro ně záhadou. Např. obrat vlevo v bok, patří mezi ty dosti záhadné. Výhodou zase je, že co se jednou naučí, nezapomene. Když se cvik naučí opravdu dobře, není nutné jej často procvičovat. Spíš si musíte dát pozor, abyste ho něco nenaučili špatně, to pak jde těžko spravovat.

    Se štěňátkem je nejlépe začít s pamlsky a postupně zvykat na balonek. Bulíci rádi aportují a za balonek  nebo peška jsou ochotni spolupracovat. Protože u tohoto svérázného plemene je nejdůležitější motivace. Po zlém na něj raději nechoďte, protože výsledky budou nevalné. Také není dobré na něj zkoušet dril a dlouhé cvičení. 

   Takže zvládne i docela slušnou chůzi u nohy, polohy, obraty, aport. Nerad si ale bude lehat do mokra, sněhu, bláta a pokud mu bude zima na odložení, bude se třást jako osika. S překážkami už je to horší, zde mají výhodu lehčí teriérské typy. Jinak se přes překážky prostě nějak převalí nebo je srazí. Ovšem počítejte s tím, že nikdy nebude tak rychlý a přesný jako ovčácká plemena.

     Stopování také zvládá celkem dobře. Bulík má velice dobrý nos, jen je opět třeba správně motivovat a hlídat, aby nechodil s vysokým nosem a nechytal pach bůhví odkud. Myslím, že pamlsková metoda je ideální.

     Nejoblíbenější disciplínou je ale určitě obrana. Tu bulík miluje, takže se snaží. Výhodu mají  lehčí typy a psi. Fenky jsou přece jenom menší. Při obraně bulík ožije, začne se doslova třást nedočkavostí a je k neutahání.  Makety místo obíhání rovnou shazuje a vesele pokračuje dál. Zákusy dokáže mít plné a pevné, nepřekusuje. Vyniká obrovskou razancí. Samozřejmě celá obrana je jen velká zábava a hra. Nejdůležitější je ulovit rukáv, ne figuranta. Výcvik probíhá na základě podpoření kořistnického pudu, ne na základě agrese.

     Dříve nebylo tak neobvyklé najít bulteriéry, kteří měli složeny ZVV1 i ZVV2. Legendou pak je pes Max Atlantis Bohemia pana Jiřího Baloty, který měl nejenom tyto zkoušky, ale i zkoušku psa obranáře a hlavně se proslavil  v záchranařině, kde sbíral  úspěšná umístění na mezinárodních mistrovstvích. Jeho disciplínou byla především stopa. Je škoda, že bulík tehdy  nebyl zařazen mezi plemena, která můžou skládat zkoušky IPO.

Dnes tu ta možnost je, bohužel vrcholem dnešních bulíků, jsou tak nanejvýš zkoušky ZOP. Naštěstí někteří to nevzdávají a ukazují světu, že bulík má na víc ( např. pes Drak Abar  pana Buška – ZVV1, ZVV2, ZVV3, ZPS2, ZPO1, FH1, účastník mistrovství republiky ve výkonu podle NZŘ ( 500b. ). Navíc bulteriér je stále zařazen mezi plemena, která mohou skládat i lovecké zkoušky, takže se najdou  psi, kteří mají zkoušky lovecké i ty ostatní. Např. pes Black Babyka  ( CHS Regina Canina) – BZH, LZ, BH, ZM, ZVV1, ZOP, ZPU1,BH. Zde je vidět jak všestranný bulík dokáže být.

 

Obedience

    

     U nás vcelku nové odvětví jde samozřejmě dělat i s bulíkem. Jen těžko ale dosáhnete takových výsledků jako s jinými plemeny. Bulík není tak přesný a rychlý. Ale protože obedience dělá u nás spousta různých plemen, určitě se s bulíkem neztratíte. První průkopníci jsou Věrka Pisárová se svojí fenkou Erika Železný kůň.

 

Lovecké zkoušky

  

      Už jsem naznačila, že bulterier může skládat i lovecké zkoušky. Nejen to, je využíván v myslivosti jako barvář a k lovu černé zvěře. Dříve se používal dokonce k lovu černé zvěře chladnou zbraní. To znamená, že psi museli divoké prase sami ulovit a zastavit, dokud nedošel lovec a zvíře neusmrtil nožem. Důvěra lovce ve své psy musela být obrovská. Dnes je již tento způsob lovu zakázaný!

     Bulteriéři mohou skládat lovecké zkoušky podle zkušebního řádu pro zkoušky teriérů, jezevčíků a retrievrů  (např. BH, BZH, LZ, ZV, PZ, VZ ). Některé z těchto zkoušek má složeno docela dost bulíků.

Většinou spočívají ve vypracování barvy, plus poslušnost jako např. odložení, chůze u nohy. V těchto disciplínách bulík vcelku vyniká. Má dobrý nos, dokáže stopu vytrvale sledovat, má zájem o zvěř. Jeho nevýhodou je, že nalezenou zvěř nehlásí ( neštěká ) a je v podstatě jednostranně založený a to na barvu. Proto není myslivci tolik využíván.  Psa na zkoušky je ovšem možné připravit i bez toho, že byste se museli stát aktivními myslivci. Trénovat je potřeba v lese, ale barva se dá sehnat na jatkách a kousek kůže z divočáka od známého myslivce. Barvu je nejlépe dát do láhve např. od jaru, aby vám pěkně kapala. Pak nakapte stopu a nakonec položte kousek kůže. Většina bulíků se hned na první barvě chytne a se zájmem ji sleduje. S odložením nemá převážná většina bulíků problémy, rádi se někde vyvalí a odpočívají. Jen pozor kam ho odkládáte, v kopřivách ležet nebude a taky malý tip – nastříkejte mu bříško a uši něčím proti poštípání od otravných much, ať vám cvik zbytečně nezkazí. Chůze u nohy taky není tak přesná jako u jiných zkoušek. Bohatě stačí když se vám bulík bude ploužit za patami. To je přímo žádoucí. Pak by měl být zvyklý na střelbu a s tou také bulíci nemívají problémy.

     Na zkouškách vás také může potkat disciplína nahánění nebo slídění. Při slídění jde o jakýsi revír po lese. Pes má systematicky prohledávat pravou i levou stranu od vás. I zde záleží na motivaci vašeho bulíka. Pokud je unavený a ví dobře, že poblíž rozhodně žádná zvěř není, nedej bože ho posíláte do prorostlého maliní, nikam daleko běhat nebude. Při nahánění by měl v podstatě zmizet v lese a nahnat na vás nějakou zvěř. Uhádnete asi, že to s prací bulíka bude vypadat podobně jako u slídění.

    Bulík pak může na všech výstavách kromě mezinárodních do třídy pracovní, pokud má alespoň jednu z loveckých zkoušek.

 

Záchranářský výcvik

   

      Záchranařině se věnoval již zmíněný pan Balota se svým Maxem. Jinak mi není žádný jiný bulík znám, ale třeba někde nějaký bulda záchranář existuje. Určitě to není nic, co by nezvládl. Nos má skvělý, lidi přímo zbožňuje. Takže je jen třeba té správné motivace. V záchranařině je dost na výběr. Podle zkušebního řádu IRO se můžete věnovat plošnému vyhledání ( zde by to chtělo opravdu temperamentního a pohyblivého bulíka, který se nezalekne ani kopřiv), pak vyhledávání v sutinách ( tady by neohrožený bulda vlezl kamkoliv, jen aby našel páníčka s peškem nebo pamlskem), vodní záchranařina ( no převážná většina bulíků zrovna moc ráda neplave, nejraději mají jen brouzdání pěkně po bříško) a poslední stopy ( a tady bych mohl bulík zabodovat).

 

Coursing

 

    Žádné jiné plemeno  neprožívá tento zajímavý sport jako bulík. Pokud se seznámí se střapečkem, zblázní se do běhání tak, že je schopný vyskočit z okna, zničit dveře, řvát, ryčet, a doslova vás vláčet až ke startu. Běhají výborně, s chutí a na konci mají bezkonkurenční ,,kill“. Pokud si myslíte, že si u tohoto sportu odpočinete, protože běhá pes a ne vy, jste na velkém omylu. Dovláčet bulíka na start a pak zpátky z cíle, je jen pro trénované borce. Coursingu se věnuje hodně bulíků.

 

Agility

   

     Tento sport je taky tak trochu pole neorané. Bulíky co se agility věnují bychom asi spočítali na prstech jedné ruky. Ale ti co se mu věnují, jsou se svými psy spokojeni. Překážky bulíky baví, považují to za velikou zábavu. Jsou sice pomalejší, ale o to přesnější a lépe reagují na povely psovoda. Velkou nevýhodou je jejich velikost. Na svoji výšku jsou těžcí a robusní. Pokud se dostanou díky své výšce do kategorie Large, jsou ve velké nevýhodě. Zde se skáčou překážky 60 cm vysoké a to bulík zvládá se svojí váhou těžce, nehledě na stránku zdravotní. Takže bulíky uvidíte zatím startovat převážně na závodech neoficiálních. Např. fenku Marie Vyšatové Laetitii Trójský kůň. Marušky jsem se zeptala, proč myslí, že bulíků sportuje tak málo:

 

,,Je veliká škoda, že spousta majitelů svého bulteriéra podceňuje a myslí si, že nic jiného nežli „gaučing“ jejich bulík nezvládne. Většina lidí si myslí, že jejich bulteriér vyskočí maximálně tak na postel. Tvrdí to, aniž by s nim cokoliv zkusili a pokud to přeci jen zkusí, málokdo se dokáže zakousnout a jít, i přes to, že to jejich psa baví. Je to veliká škoda, protože touto cestou lze lidi přesvědčit, že bulteriér není jen zmedializovaný zabiják a nebo váleček plahočící se na vodítku za svým majitelem. Ukáže tím, že bulteriér je bystrý a chytrý pes. Dá lidem možnost ho poznat,  protože bulteriér na závodech agility opravdu vynikne a upoutá pozornost. I přes to, že si zrovna nevyběháte vítězné místo, sklidíte se svým bulíkem na agility obdiv a veliký aplaus v cíli. ‘‘

                                                                                                         Marie Vyšatová

 

  

Canisterapie

 

     Canisterapie samozřejmě není sport, ale vážná věc. Ale bulíci jsou v ní dobří! Pro většinu laické veřejnosti je spojení bulteriéra a canisterapie jen těžko představitelné. Naopak, správně socializovaný a vychovaný bulteriér je ze své podstaty psychicky velmi odolný, klidný a vyrovnaný. Hlazení a mazlení si vyloženě užívá. A i tento mnohdy neohrabaný pes se dokáže chovat k malým či postiženým dětem  velmi citlivě. Má vrozenou důvěru a lásku k lidem . Bez zábran položí cizímu člověku hlavu do klína a očekává hlazení a zájem. Pokud to majitel štěňátka myslí s canisterapií vážně, měl by zodpovědně přistupovat k socializaci a štěněti poskytnout co nejvíc podnětů a kontaktů s cizími lidmi i psy. Nejdůležitější je, aby mladý pes neměl žádnou špatnou zkušenost s lidmi, zvykal si i na hluk, neobvyklé předměty, zvuky a pachy. Canister. zkoušky má složeno několik bulíků. Aktivně se jí věnuje Erika Železný kůň, jejíž předchůdkyní byla Héra Excalibur, která je v psím důchodu. Další aktivní pes byl Krakatit Hamentashen, který již bohužel nežije. Jaké to je, bulík a canisterapie, jsem se zeptala Věrky:

 

 ,,Canisterapii v praxi se věnuji již čtvrtým rokem čtvrtým rokem v projektu Kamarád MP Brno. Průměrně navštěvujeme 2x týdně 1 – 2 třídy v počtu cca 25 dětí. Fenka bulteriéra tak ukázala spoustě dětí, že není ten „bojový pes“ z televize,kterého by se měli bát.Paní učitelky bývají většinou překvapené. V průběhu lekce se snažíme se dětem vysvětlit, důležitost jejich chování ke psům v rámci prevence útoků. A to je hlavním cílem.“

                                                                                                      Věrka Pisárová

 

 Zdraví bulteriéra

 

    Říká se ,,to nejlepší na konec“. Bohužel v tomto případě přijde to nejhorší. Nechci zde jen vypsat výčet nemocí, které mohou bulíka potkat. Nechci jen pár neosobních řádků, jak je obvyklé. Chci aby bylo jasné, že za  tím vším se skrývají opravdové a smutné příběhy lidí a jejich psů.

     Samozřejmě, že nejdůležitější podmínkou pro věnování se kterémukoliv sportu, je zdravý pes. Buďte proto opatrní, už když si budete malého bulíčka pořizovat. Zdraví a testovaní rodiče by měli být samozřejmostí. I tak to určitě není záruka, že jejich potomek bude stoprocentně zdravý. Dalším krokem by mělo být vyšetření vašeho buldy. Příznaky se nemusí hned projevit nebo si jich nevšimnete. Je velice nezodpovědné tvrdit, že můj pes běhá, takže mu určitě nic není! U takového psa se nemoc může projevit později a už třeba nakryl sousty fen a svoji nemoc předal svým dětem.

      A které vážné nemoci bulíky nejvíc trápí? Je to především onemocnění srdce a ledvin. Jsou to vážná onemocnění a umírají na ně i velice mladí psi. Bohužel s hledáním testovaných rodičů budete mít asi problém, protože testování u nás není povinné a z přibližně 90 chovných psů mají testy na srdce asi 3 a na ledviny taky 3!!

  

Mezi nejčastější dědičná onemocnění srdce patří stenóza aorty a dysplazie mitrální nebo aortální chlopně. Bulíků trpících onemocněním srdce je mnoho. Bývají většinou hodnější, pomalejší, zadýchávají se. Při zhoršení stavu mají kašel a mohou i omdlívat. Kompletní vyšetření by se mělo skládat z poslechu, RTG a echokardiografického vyšetření, jehož součástí je Doppler. Léky berou každý den do konce života. A ten život si určitě nijak zvlášť neužívají. Nemohou se naplno věnovat žádným hrám ani sportům. Při jakýchkoli rychlých aktivitách mohou zkolabovat.

 

Další metlou bulíků je onemocnění ledvin – Dědičný zánět ledvin – na určení nemoci stačí test z moči. Ale je nutné tento test opakovat, nejlépe po půl roce.

Polycystická ledvina – diagnostikovat lze pouze sonografií.

Obě nemoci jsou nevyléčitelné, můžeme pomoci pouze ledvinovou dietou a podporou funkce ledvin. Pokud se objeví příznaky, bývá už dost pozdě. Takový bulíček se vám ztrácí před očima, hodně pije a hodně močí, přidají se i různé kožní obtíže nebo nepříjemný zápach z tlamy.

 

Vrozená hluchota

    Vrozená hluchota se začala u bulteriérů objevovat už v 19 století, je vázána na bílou barvu srsti. Problém se snažili řešit křížením s barevnými bulteriéry. Vrozená hluchota je neléčitelná. Může se objevit jako jednostranná a oboustranná. U jednostranné hluchoty je diagnostika velice obtížná a přesný je jen tzv. BAER test.

Pes s oboustrannou hluchotou má problémy s orientací, samozřejmě vás neslyší, může být díky tomu lekavý až agresivní.

    V některých zahraničních chovatelských klubech je toto vyšetření povinné.

 

Kožní problémy

    Větší náchylnost ke kožním problémům mají bílí bulteriéři. Je zde možná souvislost s poruchami imunitního systému. Je velice nepříjemné, když se vám váš bulík neustále olizuje a škrábe. Tvoří se jim záněty mezi prsty, někteří jsou alergičtí na bleší kousnutí, někteří na určitou potravu, někteří nemohou do trávy.

 

Problémy se štítnou žlázou

    Je možné diagnostikovat z krevního testu. Hypotyreóza -snížená funkce štítné žlázy  - klinické příznaky onemocnění jsou různé. Nedostatkem hormonů štítné žlázy postihuje prakticky celý organismus  apatie, zvýšená únava, nechuť k pohybu, mentální zaostávání, u mláďat špatný růst, kožní problémy, ( suchá lomivá srst a její zvýšené vypadávání), zkracování až vynechávání říje, ztráta libida.

 

 

Luxace pately

   Onemocnění, které způsobuje vykloubení kolena. Příznaky závisí na stupni postižení a nejtěžší stadium končí operací kolena. Vyšetření je možné pohmatem u veterináře, který má jistou praxi s tímto problémem.

 

 

Mnoho z vás  se teď možná zděšeně ptá, zda je bulterier opravdu ten pravý pes pro ně, když trpí na tolik vážných nemocí. Bohužel mnoho dnešních plemen je náchylných k určitým onemocněním. Jistě jim ale neprospěje pokud se tyto údaje zamlčí, nebo se  tak nějak ,,zametou pod koberec“. Nejdůležitější chovatelskou prioritou by mělo být zdraví! Protože ti obyčejní majitelé, co si od chovatelů koupí malého bulíčka, chtějí prožít se svým novým kamarádem spoustu radosti, lásky a zábavy. Ne zármutek, starosti a návštěvy u veterináře.

     Bulík je naprosto úžasný pes, neopakovatelný a jedinečný. Budete ho milovat a on vás. Určitě se s ním nebudete nudit, potěší vás, když vám bude smutno, přijde se za vámi pomazlit až na záchod a když nebudete doma, sežere vám celý talíř buchet.

Prostě a jednoduše: ,, bulík se nedá popsat, bulík se musí zažít!“

 

 

                                                                                                                   Regina Samlíková