Diesell

 

      Svého prvního bulteriéra ,jsem si vybral v chovné st. Bíla Dáma krásný žíhaný pes jak,jsem ho poprvé viděl hned jsem věděl ,že to bude on muj DIESEL.Tak se jmenoval. Domu jsem si ho přivezl 24.8 2009 Od mala mi dělal jen radost dobře žral krásně přezubil.žadné zdravotní problémy. Měl naprosto nekonfl.chování takový vítací pes rad si hrál.Několikrát se mi stalo na procházce při setkání s jiným psem,kdy mě jeho majitel upozornil ,že jeho pes je agresivní a nemá jiné psy rád.Tak nastala uplná proměna pes ,jak beránek až si jeho majitel myslel ,že Diesel je fena.Měl velice rád společnost lidí a hlavně dětí.1.5.2010 jsem s Dieslem byl na mez.výs.psu kde získal třída mladých výborný3.Samá radost a plány na další výstavy.

Ale potom to přišlo začalo mu nějak divně páchnout z tlamy tak hned k veterinaři ten ,že je to normál dal mu pastu na zubní plak a prášky na odčervení.Měsíc nastal klid Diesel prováděl zase svoje kousky ,ale hodně pil a začalo střídavě nechuten.a někdy zvracel.Potom mi začal připadat nějaký smutný hodně spal a začal mít takový jiný pohled,jako opilý člověk.Tak hned na veterinu kde mu odeb.krev na cukrovku a ledvinové vyšet. cukrovku na místě veter.vyloučil neg.Krev jsem vezl na rozbor do nemocnice byla neděle tak že nejistota čekaní na výsledky do pondělí.Mezi tím Diesel dostal antibiot. a injekci na zklidnění žaludku.Opravdu nikomu nepřeji tu noc ,kdy už jsem začal tušit že je to špatný.Diesla ,jsem si vzal do postele hladil jsem ho a přál si aby to dobře dopadlo.V pondělí,jsem čekal na zavolání veter.ve smluvený čas a oznámení diag.a nic tak jsem mu volal ja telefon vypnutý.Myslel jsem si ,že třeba operuje a nevolal proto ,že testy jsou dobrý.No prostě hrůza ta nejistota a čekání.Po hodině telefon zazvonil omluva a dotaz jak je na tom Diesel a ted ten naprostej šok podle testu už Diesel nemuže bít na živu testy ukázaly až 10 nasobné hodnoty u kreatininu a dalších důležitých latek.Nechtěl jsem se s tím smířit a tak jsem Diesla vzal do auta a jel jsem s ním k tomu veter.ten mě vysvětlil ,že se jedná o chronické renální selhání ledvin.Prognóza lečení nulová a navrhuje eutanázii.Samozřejmně v tu chvíli ,jsem řekl ne že musí bejt nějaka možnost.Tak mi veterinář navrhl 2dny zkusit infuze a provest nové testy u jeho známého na veterinarni klinice pro muj klid.Nechci ani popisovat co jsem prožíval ty 2 dny.Bohužel nové testy potvrdili to samé a některé hodnoty byli ještě horší. Po opravdu dukladném rozboru a vysvětleni p.MVDr Zatloukalem se jedna o juvenilní nefropati a u 11měs štěněte nelečitelnou pouze prodloužit život o týden možná dva.

    V tu chvíli jsem musel udělat rozhodnutí ukončit trápení svého milovaného Diesla a zustat u něho až do konce.Držel jsem jeho hlavu v dlaních a koukal do jeho smutných očí až do konce.Odešel v 11 měsících brzy,ale v mém srdci zustane navždy.Je to pro mně pořád těžký a brzo.Ze začátku ,jsem si řek že psa už nikdy nechci,ale každý kdo někdy měl bulteriéra ví že bez něj je smutno.Tak uvažuju o štěněti ,ale zároven se bojim aby se to neopakovalo.Když čtu ty různé případy tak to vypadá ,že u nás není zdravý bulterier.

     Třeba to pomůže ostatním lidem ,kteří se teprve rozhodují pořídit si bulíka.Tím nechci nikoho odrazovat bulík je jedinečnej pes.CHtěl bych spíš,aby to vyznělo jako prevence a pomohlo to začínajícím chov. jako jsem byl já zajímat se víc o zdraví svého psa.A hlavně,jako apel na majitele chovných stanic ,aby své chovné psy víc testovali.

                                                                                                                            Šípek Jan