DUSTY
Dusty
Na podzim roku 2005 jsme rozšířili
smečku našich dvou bulteriérek (8-12) o nádherného bulteriéřího chlapečka.
Znovu jsem se mohla vyžívat ve výcviku, o který už naše důchodkyně, jaksi
nejevily zájem. Začali jsme s Dustíkem chodit na cvičák, přihlásili se na
výstavy a
připravovali se na lovecké
zkoušky. Dustík naštěstí moje nadšení sdílel a protože je to pes chytrý, tak mu
výcvik nedělal žádný problém. Byla jsem šťastná, že mám psa jakého jsem vždy
chtěla, milého v povaze, chytrého a exteriérově velmi nadějného.
Bohužel
naše radost netrvala dlouho. V létě zkolaboval a lékař mu
diagnostikoval dědičné onemocněni srdce. Byl to pro mě sok.
Je smutné vidět svého psa, kterého
milujete, jak ho tato nemoc omezuje. Jsou dny kdy jen leží a je mu těžko.
Nemůže vyjít schody do čtvrtého patra, nechce jít ven, nechce jíst. Když je mu
dobře, chce si hrát a blbnout, ale to také nejde protože opravdu sebemenší
fyzická
námaha mu činí potíže. A
vysvětlete mladému bulíkovi, že nemůže běhat a hrát si s ostatními psy.
Zdravotně je na tom hůř než naše dvanáctiletá fenka. Snažíme se ho co nejméně
omezovat a dopřát mu šťastný život. Absolvovali jsme pár výstav a rozhodčím se
většinou líbil, jen mu vyčítali nedostatek substance. Teď už bohužel na výstavy
chodím sama zase jen jako divák. Na cvičák už nechodíme to by na něj bylo moc a
cvičíme jen polehoučku sami. Uvidíme třeba zkusíme ZOP na srazu.
Bulteriér je nazýván gladiátorem mezi psy. V poslední době, ale slovo gladiátor
na buliky moc nepasuje. Já si pod tímto přirovnáním představím svalnatého,
houževnatého, inteligentního, ale hlavně zdravého psa. Doufám, že se k tomu
bulteriér zase brzy přibliží.
Dustík umřel 11.7 a za poslední
měsíc se zhoršil. Byl hodně unavený, špatně se mu dýchalo. Naštěstí jsem mohla
být u něj do poslední chvilky, umřel doma přirozenou smrtí a netrápil
se. Taky jsem si myslela, že tu se mnou bude dýl, ale bohužel nebylo mu to souzeno.
Hrozně moc to bolí, nebyly mu ani dva roky.
Barbora Anosike