MIURA

 

      Dnes odešel do bulíčího nebe další klabík, minulý týden to byl taky jeden… Jeden, kterého znám, kdoví, kolik bylo těch, které neznám. Nedá mi to a se slzami v očích zkusím napsat ten náš příběh. I když tu Míny je ještě se mnou, má sice falešku a hrabe jí z toho, hledá štěníky v každé díře a je protivná, umrčená a přecitlivělá, ale je tady… A já zvažuju, jak to udělat s kastrací, aby se netrápila a nevysilovala tím, jak s ní mlátí hormony… Kastraci by ale asi nepřežila, není co řešit. Ale začnu od začátku.

Miura se narodila v červnu 2009 v jedné známé CHS. Jako štěně dobře prospívala, vše ničila, byla divoká a dravá. Přezubila bez problémů, vše ji bavilo, netušila jsem, že by mohl být někde zádrhel. Asi v půlroce přišly problémy s ťapkama, kulhala střídavě na zadní i na přední. Byly jsme na centrální vete, kde mi řekli, že jsem hysterická, protože Miura zrovna tam nezakulhala, vzali si 500 a poslali mě domů. Kulhala ale pořád, sice občas, ale nebylo to lepší ani horší. Jely jsme na jinou vete, tam udělali vyšetření DKK a kolenních vazů, ale nic nepotvrdili. Vysypaly jsme další hromadu peněz a jely domů. Kulhání ale neustávalo, proto jsme se vydaly na další vete, kde jsem nechala udělat i sono bříška (mohlo jít o zánět dělohy nebo něco podobného…). Nic se ale nepotvrdilo, další peníze a další cesta domů se stresem, že nevím, co se děje.

Takhle se to táhlo až do června, kdy mi na bulltáboře úplně přestala chodit. Kamarádka mi doporučila pana MVDr. Snášila - ortopeda. Ten po RTG diagnostikoval zlomený krční obratel-atlas a navrhnul operaci, ovšem až po kardiologickém vyšetření u specialisty, protože poslech odhalil šelest na srdci a RTG jen potvrdil velmi zvětšené srdce. Operace bez konsultace kardiologa by byla cesta rovnou do rakve. DKK je na obou kyčlích 0/0 a páteř, mimo zlomeninu, je taky čistá. Z ordinace jsem vycházela v křeči, myslela jsem, že se složím. Miura se navíc nemohla, ani po probouzecí injekci, probudit ze slabé narkosy pro rentgenovaní . Motala nožičkama a měla strach, co se to s ní děje. Naříkala a plakala a já ji držela ze všech sil a snažila jsem se ji uklidnit, i když jsem byla sama víc v háji, než ona. Teď brečím, když si vzpomenu, jak byla chudinka vyděšená.

Doma dva dny ještě spala a vzpamatovávala se z narkosy. Já se činila a domluvila jsem dopplera u pana MVDr. Scheera. Měl čas až v sobotu, takže jsme si s Miurou udělaly pár výletů na skály na Vysočinu a tak. Ona si celkem užívala, ale já jsem bulela, protože jsem nevěděla, co nás čeká a bála jsem se nejhoršího. !Konečně! přišla sobota a to nejhorší se potvrdilo. Miura má subaortální stenosu a dysplazii mitrální chlopně. Naměřené hodnoty vypovídají o špatné životní prognose.

Asi čtrnáct dní po návratu z kardiologie jsem se Miury nemohla ani dotknout, ani se na ni podívat. Nešlo přestat brečet. A tím horší bylo, že ona vše vnímala a věděla, že je to kvůli ní. Nosila mi na udobřenou všechny hračky a pořád se lísala a tím to pro mě bylo horší. Plynuly dny, týdny, byla jsem nucena to vzít tak, jak to je. Nešlo Mínce zakázat si hrát s ostatníma psama, lítat venku a blbnout. Zkoušela jsem ji „šetřit“, ale její buličí povaha jen trpěla. Je to neřízená střela a tu svou akčnost potřebuje k životu, doma by sešla steskem a nudou. Tak jsem se rozhodla-nebo ona sama si zvolila život naplno, ne život „živoucí konzervy“…

Na začátku jsem se zmínila o falešce… Nakonec ke kastraci muselo dojít, protože Miura si začala hlídat mě a byla ostrá na cizí psy. Z mírumilovnýho trdla se stal zabiják, sama nevěděla co dělá, bití a výcvik nepomohl. Bylo to psychický a ona sama nevěděla, co dělá… Včera byla na kastraci ? Srdičko to zvládlo na jedničku. Bříško ji ale bolí. Hodně spí, papat nechce, ale už se byla sama vyčůrat venku ? Je silná. Ještě není vyhráno, ale to nejhorší bychom měly mít za sebou.

Měli bychom se zamyslet nad ozdravením chovu u nás, protože většina z nás chce psa jako společníka a parťáka pro cestu životem a počítáme s ním 8, 10 nebo víc let… Proč bulíci odcházejí v roce, dvou nebo čtyřech na srdce, játra, ledviny…? Měli bychom začít jednat dřív, než bude pozdě, a kupovat štěně z testovaného chovu, kde se nehledí jen na exteriér, ale hlavně na zdraví. Protože pes s křivýma zubama na to neumře, kardiak bohužel ano… Život je návykovej, ale zabijí…

                                                                                                                            Petra Friedrichová